Šumavští rodáci vzpomínají

Vzpomínky těch, kteří museli po skončení druhé světové války opustit své domovy, nejsou právě radostnou četbou a lze pochopit i to, že se v nich někdy mísí se smutkem a nostalgií i pocit hořkosti a ublíženosti. Je to jejich pohled, na který mají právo, a události staré více než šest desetiletí snad ani nemohou vykládat jinak. Byli totiž obětí doby, v níž bylo tolik bezpráví a neslýchaného zla, že každý pokus vyrovnat se s ní musel nutně plodit jen další nespravedlnosti a krutosti. Co se stalo, to už se nemůže odestát. A vyčítat si staré viny není právě nejlepší cestou k jejich odčinění, stejně jako hledat, na čí straně bylo a je provinění větší.