Kalábrie

Špičku italské kozačky, protáhlou směrem k jihu, ohraničují dvě protikladná pobřeží: východní pobřeží u Jónského moře připomíná svými otevřenými, dlouhými, plochými a lákavými plážemi atmosféru Řecka. Na západním pobřeží se vnitrozemské hory přibližují téměř až k Tyrrhénskému moři a svými strmými útesy, kouzelnými zátokami a skalnatými ostrůvky vzdorují síle mořského větru a vln. Pro své jedinečné pobřeží, jehož délka činí 780 km, je také Kalábrie v katalozích cestovních kanceláří právem vychvalována jako ráj pro koupání.
Kalábrie, to je však také vrchovina a pohoří: vždyť z její celkové rozlohy 15 000 čtverečních kilometrů tvoří roviny pouhých 9 procent. Přesto není žádné místo vzdáleno od moře víc než 50 km. Ve své rozmanitosti nabízí Kalábrie syntézu téměř všech italských krajin. Na severu na hranici s Basilikatou se zdvihá dolomitský vápencový masiv Pollino, od roku 1994 chráněný jako národní park, s nejvyšším vrcholem Serra Dolcedorme (2271 m). Na východ se Jónskému moři otevírá poklidná nížina Piana di Sibari, zatímco na západě doráží Tyrrhénské moře přímo na vrchovinu Catena Paolana. V srdci kraje se zdvihá mírně zvlněná náhorní plošina Sila, jejíž rozsáhlé lesy a jezera nápadně připomínají dalekou Skandinávii. Na jihu se Sila svažuje ke Catanzarské šíji, nejužšímu třicetikilometrovému pásu italské kozačky. Lesnatá je též krajina žulových vrchů (serre), jejichž nejzápadnější výběžek tvoří monumentální Capo Vaticano. Samotnou špičku kozačky zaujímá pohoří Aspromonte, kde byl roku 1994 vyhlášen národní park. Strmá a rozbrázděná úbočí hor spadají k mořskému pobřeží na západě, východě i na jihu, horské říčky se přes vysoké vodopády řítí do nížin, kde tvoří široká štěrkovitá řečiště.