Andělé všedního dne

Novelu o čtyřech laskavých andělech, kteří v úterý 5. září 2006 vstoupí do života (i smrti) několika lidí z pražských Nuslí, jsem před sedmi lety napsal jako parafrázi aforismu, jenž se mi vždycky moc líbil: V boha nevěřím, ale chybí mi. Existují andělé? Žijí mezi námi? Pomáhají nám? Moje žena mi přísahala, že když jsem byl v předloňském prosinci v klinické smrti, viděla vysokého anděla stát u mé nemocniční postele — nicméně ani po takovém očitém svědectví jsem v existenci andělů zcela uvěřit nedokázal. Nevěřím příliš v anděly — ale chybějí mi teď víc, než jsem si kdykoli uměl představit. A protože krom nového vydání Andělů všedního dne přichází do kin také stejnojmenný film, zdá se, že v tom nebudu sám.