Komise pro nesmrtelnost

Otázka smrti stála odedávna ve středu lidského zájmu. Ve své knize předkládá filozof John Gray brilantní, byť poněkud děsivý popis snahy dosáhnout nesmrtelnosti pomocí vědy a pokládá zásadní otázku, zda a jak takové úsilí ohrožuje samotnou podstatu člověka. Při svých úvahách vychází ze dvou naprosto odlišných příkladů. Nejdříve sleduje víru rozšířenou mezi britskou intelektuální a politickou elitou přelomu století, že po smrti existuje život, do něhož lze nahlédnout prostřednictvím spiritistických médií a automatického psaní. Poté se zabývá ideologií komunistického Sovětského svazu, podle níž je za pomoci vědy možné přetvořit planetu, změnit lidstvo, osvobodit ho od smrti - a přivést revoluční vůdce, jako byl Lenin, zpátky k životu. Filozofové, politici, spiritisté, balzamovači, blázniví vynálezci, láskou stižení parapsychologové a novináři-špióni žili v zajetí nového světového názoru, podle něhož měla věda stvořit nepřemožitelné lidstvo. Jejich vzpoura proti smrti vyústila v řadu pokusů, z nichž některé zpustošily celé státy. Smrt a posmrtný život se staly součástí nových myšlenkových proudů od psychiatrie přes evoluci až ke komunismu a zdálo se, že osud lidí leží pouze v jejich rukou. Člověk přestane být zvířetem, porazí smrt a získá nesmrtelnost. Stane se Bohem.¨