Dům o 1000 patrech / Zrcadlo, které se opožďuje

Dům o 1000 patrech vyšel v Melantrichu roku 1929. Silně alegorický román je v poslední době často překládán – a srovnáván s díly takových autorů, jako byli Hesse a Kafka. S tvůrčí suverenitou přejímá autor rekvizity spotřební literatury, aby vytvořil atmosféru beznadějné ztráty identity v odcizeném, manipulovaném světě. Jeho hrdina je detektiv, muž pověřený konkrétním úkolem, přičemž ho více zajímá jeho vnitřní úkol, najít sebe sama. Když se konečně dopídí toho, co považoval za cíl, stane před záhadou zcela jiného řádu… V bludišti nalezneme stopy jiného velkého fantysty té doby, ruského spisovatele Zamjatina, který se v románu My zabýval obdobnými výzvami, jako Jan Weiss. Zrcadlo, které se opožďuje je sbírka z roku 1927, kdy Weiss vystoupil na literární scénu hned třemi vydanými svazky najednou a upozornil na sebe jako nesporný a originální talent. Také zde ho lákal zdánlivějednoduchý, až rodokapsový děj, ovšem ponořený do šerosvitu fantastického třeštění. Experimentuje však i s jinými literárními postupy, jako v povídce Radio-růže-ruka, kdy se v textu snaží vyvolat pocity diváka shlížejícího prudce stříhaný film. Titulní povídka je založena na vtipném, čistě scifistickém nápadu: jde o zrcadlo, doslova„zdržující“světlo, takže je schopno prozradit děje již uplynulé.