Hitlerův ušlechtilý Žid - Život Eduarda Blocha, lékaře chudých

Kniha Brigitty Hamannové ani zdaleka není pouhým životopisem židovského lékaře Eduarda Blocha (30. 1. 1872-1. 6. 1945), který se narodil v jihočeské Hluboké, medicínu vystudoval v Praze a usadil se v rakouském Linci. Doktor Eduard Bloch "vstoupil do dějin" tím, že v roce 1907 v Linci léčil matku Adolfa Hitlera. Rakovinou postižená Klara Hitlerová se uzdravit nemohla, Eduard Bloch alespoň zmírnil její utrpení. Za to mu byl její tehdy osmnáctiletý syn Adolf zřejmě upřímně vděčný a židovský lékař byl dojat Adolfovou starostlivostí o matku. Nikdo, a tím méně Eduard Bloch, nemohl tehdy tušit, kým se na svou matku nadmíru fi xovaný mladík stane. Eduard Bloch se s Adolfem Hitlerem již nikdy poté osobně nesetkal, ale po anšlusu Rakouska dal "Vůdce a říšský kancléř" židovského lékaře pod ochranu lineckého Gestapa. Tak se Eduard Bloch stal zřejmě jediným Židem, o jehož osud se Hitler osobně zajímal. Koncem listopadu 1940 povolili nacisté doktoru Blochovi a jeho manželce odjet přes Lisabon do USA. Situace židovských uprchlíků ve Spojených státech však nebyla lehká, možnosti obživy byly omezené a např. lékaři, pokud chtěli v nové vlasti pracovat ve svém povolání, museli podstoupit nová studia a zkoušky. Blochovi se to pro jeho vysoký věk už nepodařilo. Kniha vrcholí popisem rozruchu, který vyvolalo časopisecké interview s Eduardem Blochem v roce 1941, kde upřímně a pro tehdejší publikum nečekaně popsal své setkání s Hitlerem i svůj tehdejší srdečný vztah k němu. Rozhovor vedl k ostré debatě historiků o mnoha mýtech ohledně Hitlerovy psychiky. Autorka sleduje i osudy dalších židovských rodin spřízněných s Eduardem Blochem, a to v širokých společenských a politických souvislostech dějin první poloviny 20. století, včetně přesahů do českých zemí. Její práce je cenným příspěvkem k poznání nástupu a fungování nacistického režimu v Rakousku po roce 1938, k dějinám holokaustu, linecké židovské komunity i k úvahám o charakteru a psychice Adolfa Hitlera. V neposlední řadě je pak i svědectvím o obtížnosti a různých cestách vyrovnávání se s holokaustem těch, kterým se podařilo přežít.