Poslední z mohykánů

“Velká čtyřka” - Karel Gott, Karel Svoboda a bratři Ladislav a Jiří Štaidlovi. Ti čtyři několik desetiletí určovali směr tuzemského hudebního dění, produkovali jeden hit za druhým, vyprodávali koncertní sály a prodávali statisíce gramofonových desek. Když na konci 60. let minulého století Štaidl s Gottem doslova zbourali americké Las Vegas, bylo jasné, že před sebou mají skutečně hvězdnou kariéru. A přesto, že hudebník Štaidl byl vždycky tak trochu mužem v pozadí, byl to on, kdo nasměroval Slavíka tam, kam se nakonec dostal, kdo mu napsal nepřeberně hitů a kdo mu vždy se svým orchestrem stál za zády. Byl to elegán, milovník žen, starožitností a obrazů, prozíravý a tvrdý podnikatel, tak trochu intrikán a dobrý táta. Nakonec však, z hvězdného týmu, zůstal sám. Jako poslední mohykán… O jeho životě, jeho úspěších i občasných pádech je knížka dvou zkušených autorů – Michaely Remešové a Romana Schustera. Je stejně čtivá, jako jejich knížky o Karlu Gottovi, Jiřině Jiráskové, Janě Brejchové a dalších. Ucho 2 „Ano, já jsem díky Karlu Gottovi začal zpívat. A nebyla v tom vůbec touha seberealizovat se. Karel mě donutil udělat něco, co moc neumím. Byl to ode mne pouhý trucpodnik. Napsal jsem písničku Mží ti do vlasů a Karlovi jsem ji nabídl s tím, že by to mohl být hit. Leč Karel mě s tím vyhnal. Asi měl zrovna v tu chvíli něco lepšího od Svobody. Nevím. Ale já jsem byl o tý písni přesvědčen, a tak jsem ji natočil. Písnička se stala nejprodávanějším singlem roku, což pro mě byla úžasná satisfakce. A dodnes to Karlovi neopomínám čas od času s radostí připomínat. Myslím, že ho to mrzelo, ale tehdy, když to začalo bortit hitparádu, mi řekl: ‚No vidíš, kdybych to zpíval já, tak ono by to nebylo ono.‘ To byl prostě celý on.“