Tankové eso východní fronty

Na svou válečnou stezku jsem se vydal u Kurska, probojoval se skrz Ukrajinu, Moldavsko, Rumunsko, Jugoslávii, Maďarsko a Rakousko. Náš protivník byl zkušený, neobyčejně schopný, odvážný a brutální. Platili jsme vysokou cenu za každý zničený nepřátelský tank, samohybné dělo a houfnici, stejně jako za každý kilometr cesty, který jsme urazili. Ten krvavý boj jsme vyhráli, skončili jsme jej v Rakousku a Německu, ale tolik mých kamarádů ve zbrani položilo na oltář vítězství oběť nejvyšší. Byli to mladí, odvážní, pohlední chlapíci. Každý z nich měl rodinu, každý z nich měl svou naději v lepší budoucnost a vír v život. Je toho tolik, na co můžeme být hrdí. Stáli jsme proti nejlepší armádě na světě, a nakonec jsme ji rozdrtili. V průběhu války jsme já a moje posádka zničili dvacet osm nepřátelských tanků a zabili stovky nepřátelských vojáků. A já přežil. Nic z toho, co se stalo, bych neměnil. Vykonal jsem toho hodně a žil jsem svůj život naplno. Za nic z toho, co jsem vykonal, se nestydím a vždy jsem věci dělal ze všech sil, které jsem měl. Nemám čeho litovat!