Nebe, peklo, ráj

Román argentinského prozaika a esejisty Julia Cortázara z roku 1963 se stal kultovní knihou a jedním z nejvýznamnějších literárních experimentů 20. století. Zachycuje osudy rozkolísaného a cynického hrdiny Horacia Oliveiry, jenž v Paříži a v Buenos Aires prochází strhujícím vývojem jeho hledání autenticity a smyslu bytí se zrcadlí v úvahách autorova alter ega Morelliho o poslání literatury a možnostech uměleckého zobrazení světa. Tyto jasné linie knihy jsou prokládány aforismy, novinovými výstřižky, výpisky z četby, esejistickými zamyšleními, ale i popisy milostného vytržení či chladně racionálními analýzami dění. Cortázar ve svém mistrovském díle hledá průsečík fantazie a reality; most do světa, kde všednost získává fantastické obrysy. Nebe, peklo, ráj je příběhem nenaplněné lásky, autor si zároveň pohrává s tvarem běžného románu a vytváří z něj skládačku, jíž evokuje roztříštěnost moderního světa, v němž hraje hlavní roli náhoda.