Svědectví z poválečné Šumavy

Nemohu a nechci být považovaná za mluvčí své generace, přesto však na základě zkušenosti mohu prohlásit: Osud mých současníků, obtížen velkým utrpením války a vyhnání, se může z tohoto úhlu pohledu stát pozitivním formujícím faktorem stranou veškeré viny a smíření nejen pro nás, nýbrž i pro budoucí generaci. I tvrdá pravda musí být vyslovena…Rosa Tahedlová se narodila v Dobré na Šumavě, kde prožila hezké dětství, později studovala na německém učitelském ústavu a za války učila v různých školách na Prachaticku. Po válce žila ve své rodné vesnici a stala se svědkem jejího rozpadu.
Své povolání již nemohla vykonávat, dostala práci v lese. Více než osmnáct let se musela živit jako dřevorubkyně.
Ve svém svědectví popisuje, jak na ni a lidi kolem, měly vliv tehdejší politické události a rozhodnutí.Dnes jsou její knihy důležitými zdroji poznatků pro současnou generaci. Tato je především výzvou k mírovému soužití mezi Němci a Čechy.