Kniha je vypredaná.
Vydavateľ: Prakul
ISBN: 9788087737385
Poč.strán: 256
Rok vydania: 2018
Väzba: viazaná
Formát: 347x256
Jazyk: český
Pridané: 22.11. 2018
ISBN: 9788087737385
Poč.strán: 256
Rok vydania: 2018
Väzba: viazaná
Formát: 347x256
Jazyk: český
Pridané: 22.11. 2018
Bežná cena: 39,96 €
Naša cena: 32,75 €
Zľava: 18%
Naša cena: 32,75 €
Zľava: 18%
Hvězdy
Autor: Saudek Jan
Kniha je v kategórii: Obrazové publikácie
Jan Saudek jeden z nejvýznamnějších českých uměleckých fotografů vydává knihu fotografií významných a známých sportovců, které fotografoval v průběhu posledních deseti let. Knižně nepublikované fotografie zachycují jak současné aktivní sportovce, tak i naše sportovní legendy. Text knihy je v češtině a angličtině.
K představení knihy se nejlépe hodí slova samotného Jana Saudka:
„Dívám se na ty obrázky a jsem pohnut, dojat a kdesi cosi a až teď to vidím: vždyť já, sákryš, fotografoval ty nejhezčí dcery a syny mé vlasti!
Těch deset let, co jsem tohle fotografoval, jsem byl člověk, který stojí na zemi a dívá se na noční oblohu plnou zářících hvězd. To oni jsou ty hvězdy – já sám jsem se tak vysoko nikdy nedostal. Ale směl jsem se na ně dívat.
Neměl bych nikoho vyzdvihovat, to se nedělá, vím. Vzdor tomu to udělám: jeden obrázek, společný portrét tří olympijských vítězů, tří oštěpařů, mi vhání slzy do očí – a jsem na něj obzvláště pyšný – v něm se mi snad podařilo oslavit svou zemi. A vlastně zachytit naše dějiny v obrovském časovém úseku – a ještě k tomu je to klasický rodinný portrét, jak má být. Tři generace. Ale jak vznikl ten obrázek, snad blízký každému vlastenci? To je prosté: byl jsem u toho – a byl jsem tam v pravý čas.“
K představení knihy se nejlépe hodí slova samotného Jana Saudka:
„Dívám se na ty obrázky a jsem pohnut, dojat a kdesi cosi a až teď to vidím: vždyť já, sákryš, fotografoval ty nejhezčí dcery a syny mé vlasti!
Těch deset let, co jsem tohle fotografoval, jsem byl člověk, který stojí na zemi a dívá se na noční oblohu plnou zářících hvězd. To oni jsou ty hvězdy – já sám jsem se tak vysoko nikdy nedostal. Ale směl jsem se na ně dívat.
Neměl bych nikoho vyzdvihovat, to se nedělá, vím. Vzdor tomu to udělám: jeden obrázek, společný portrét tří olympijských vítězů, tří oštěpařů, mi vhání slzy do očí – a jsem na něj obzvláště pyšný – v něm se mi snad podařilo oslavit svou zemi. A vlastně zachytit naše dějiny v obrovském časovém úseku – a ještě k tomu je to klasický rodinný portrét, jak má být. Tři generace. Ale jak vznikl ten obrázek, snad blízký každému vlastenci? To je prosté: byl jsem u toho – a byl jsem tam v pravý čas.“